Tipy a triky pro stěhování a život na koleji (Ch)

6. září 2017 | 19.14 | rubrika: Tlachání o mně

Do začátku zimního semestru zbývá jen pár dní a tak jsem pro vás vytvořila seznam tipů, jak si vybrat to pravé místečko ve sdíleném pokoji a také věcí, které se vám budou hodit na koleji (privátu), ale nenapadly by vás, dokud je nezačnete potřebovat.


Ti z vás, kteří se přizpůsobují snadno a moc toho k životu nepotřebují si asi vystačí se sedmero ponožkami a kartáčkem na zuby, ale my ostatní, kteří máme rádi jistý komfort a ke spokojenosti potřebujeme nějaké to pohodlíčko a těch pár extra věcí k vytvoření prostoru, do kterého se rádi vracíme.

Na koleji jsem už druhým rokem, celkem jsem si vyzkoušela dvě koleje a tři různé pokoje. První rok jsem strávila s dvěma holkama, kterým čistota (hrníček od polévky ze sáčku stál na umyvadle sdíleném šesti lidmi asi týden) a takt (bouchání dveřmi, telefonování, rozsvicování světla, když někdo (já) spal, zrovna moc neříkali. Vlastně mám pocit, že slečny vylezly z rovnou z jeskyně.
Pravdou je, že nejsem extrémně přizpůsobivý člověk, ale ten čas strávený na minimálním prostoru s dalšími dvěma lidmi, kteří se rozhodli ještě dříve, než jsme se vůbec poprvé potkali, že se se mnou kamarádit nebudou (právě naopak), mě naučil "ohnout hřbet".

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 25x

Chiara turistkou #fotočlánek (Chiarium)

13. srpen 2017 | 17.18 | rubrika: Tlachání o mně
Lidi to překvapuje, ale ačkoliv jsem městská holka, která strávila v přírodě za celý život jen minimum času, miluji ji. Miluji hory, úzké kamenité stezky a výzvu, kterou představují.

Asi nejhezčí fotka z celého výletu je bohužel zároveň i nejméně kvalitní. Dát jsem ji sem ale musela.

Kdo by řekl, že doposud nejlepší den tohoto roku začne tak krušně.

Na tom, že se s kamarádkou Lauren vydáme na takový výlet jsme se dohodly až na poslední chvíli a tak celá příprava proběhla poněkud... tedy vlastně neproběhla vůbec. K tomu jsem navíc ještě večer před a v noci téhož dne byla v práci. Doufala jsem, že bych kolem třetí už mohla být doma, chyba lávky, domů jsem dorazila až před pátou hodinou ranní a kombinace nadšení spolu s tlakem z blížího se vstávání mi nedala spát. Vůbec.

Jakmile jsem se vybrečela, protože jsem se bála, že kvůli nedostatku spánku budu muset výlet zrušit, čímž bych zklamala Lauren, ale především sebe (na tůru do přírody jsem se chystala měsíce a nikdy to nevyšlo), jsem si dala k snídani řízek. Zkrátka, nedostatek spánku si se mnou nehezky pohrával, ale odhodlání nakonec vyhrálo. Sbalila jsem vodu, řízky s chlebem, kyselé okurky, sušenky (díky babi), kšiltovku pořízenou speciálně na tento výlet (za 150 korun jsem se cítila velmi turisticky) a mobil, kterým jsem celý výlet dokumentovala. A jelo se!

S Lauren jsme se setkaly na zastávce tramvaje a společně pak došly na nádraží Ostrava Střed, odkud nás vlak dovezl do Frýdlantu nad Ostravicí, kde jsme měly přestoupit na žlutý vláček směr Ostravice. Vláček ale nejel, jelikož lokomotiva stagnovala. Místo toho jsme mohly jet autobusem nebo čekat o šest minut déle na náhradní vlak. Já hlasovala všemi čtyřmi končetinami pro čekání. Miluji vlaky. Jsou mnohem pohodlnější, člověk se v nich obvykle nemačká a to vůbec nejlepší... mají záchody. Jsem ženská učůraná, takže záchod mi přijde na cestách vždycky vhod.

Jely jsme tedy vlakem a o tři zastávky později vystoupily, jen abychom zjistili, že jsme se o jednu zastávku unáhlily. Neměly jsme totiž vystupovat na stanici Ostravice zastávka, nýbrž jen na Ostravici. Taky vám to přijde jako past na turisty? A tak jakoby toho chození před námi nebylo dost, jsme se prošly na Ostravici pěšky.

Chiarium se probouzí k životu (zase) (Chiarium)

5. srpen 2017 | 17.12 | rubrika: Tlachání o mně
Po nehorázně dlouhé době jsem zpět s článkem (předem upozorňuji, že je to článek velmi jájistický), o tom, proč jsem musela ukončit studium na univerzitě a co hodlám dělat dál, jak v životě, tak i z pohledu blogu.

Ramblers in the wilderness we can't find what we need
We get a little restless from the searching
Get a little worn down in between

Je to sotva pár dní, co jsem opustila Olomouc a už teď mi velmi chybí. To město mi přirostlo k srdci natolik, že ho už považuji za svůj domov, což je zvláštní, protože v Ostravě jsem žila kam až moje paměť sahá a nikdy bych ji domovem nenazvala.
Olomouc mi vyhovuje v mnoha ohledech. Všechno co jen můžete chtít je blizoučko. Ať už si potřebujete nakoupit, dostat se na nádraží, jít si zaběhat nebo se projít do parku či do knihovny, nebo si třeba jít zaplavat, všude dojdete bez problémů pěšky nebo třeba na kole, nemusíte utrácet za hromadnou dopravu, která je v Olomouci (v porovnání s Ostravou) mimochodem velmi levná.
Olomouc má jedinečnou atmosféru ve dne i v noci. Do Bezručových sadů, parku přes ulici od areálu kolejí Envelopy, jsem se zamilovala na první pohled. Ať už do něj vstoupíte z jakéhokoliv směru, máte pocit, že jste se ocitli v pohádkové krajině (především díky úzkým cestám, hradbám a skálám). I samotné město a jeho úzké uličky a původní dlažby mají své jedinečné kouzlo. A takhle bych mohla básnit do nekonečna.
Mojí poentou je, že jsem ráda, že jsem si před tím rokem a půl vybrala za svou Alma mater právě Univerzitu Palackého, ačkoliv moje univerzitní dráha nebyla právě nejslavnější.

Pomozme si (Chiarium)

15. duben 2017 | 11.43 | rubrika: Tlachání o mně
Už mě nebaví neustále se cítit jako oběť. Oběť mojí matky, mého dětství, mé výchovy, okolností, lidí kolem mě... Mohla bych pokračovat do nekonečna a ještě dál, ale k čemu? 
Proč se neustále vracím ke starým záležitostem? Proč znovu otevírám staré rány? A proč místo všech radostí a štěstí, které nabízí život vidím jen bolest a destrukci? Možná mám jakousi sebemrskačskou úchylku. 
Vím, že často sabotuji sama sebe, aniž bych si to v tu chvíli uvědomovala. Nemyslím si, že bych si nezasloužila uspět, ale někde v hloubi duše zřejmě sídlí část mě, která se úspěchu bojí.

Chiara míní, život mění (Chiarium)

31. březen 2017 | 23.42 | rubrika: Tlachání o mně
Už tři týdny se na blogu neobjevil žádný článek a ačkoliv si nemyslím, že někdo čeká s myší na šipce s aktualizací na nový článek, mám pocit, že vám dlužím vysvětlení.

On a stormy sea of moving emotion
Tossed about, I'm like a ship on the ocean

Poslední měsíc nejsem právě na vrcholu svých sil a to nejen fyzicky, ale především emocionálně.
Po dlouhé době klidu, se mi bez zjevné příčiny začaly vracet deprese a úzkostné stavy. Všechno ještě zhoršila nemoc, kvůli které jsem na lécích, co mě posílají do limbu celkem i na 16 či 18 hodin denně. Nejlepší na tom je, že mě připravily o poslední peníze, takže vůbec netuším, co budu příští týden jíst.
Pravda, mám přátele, na které se můžu obrátit, ale i když vím, že bych jim tu stovku, která by mě dostala z nejhoršího, byla schopná za další týden vrátit, nedokážu se k tomu donutit, protože si jsem jistá, že by mě to emocionálně poslalo na naprosté dno.

Štramberk #fotočlánek (Chiarium)

12. březen 2017 | 13.27 | rubrika: Tlachání o mně
Brzy to budou dva roky ode dne, kdy jsem v rámci přípravy na praktickou maturitní zkoušku vyrazila na výlet do městečka Štramberk, které leží na svazích Zámeckého kopce, Kotouče a Bílé hory na Moravě.

Pro ty z vás, kteří jste zde poprvé nebo mě stalkujete jen krátce: vystudovala jsem cestovní ruch na střední škole turismu, gastronomie a lázeňství ve Vítkovicích v Ostravě a mojí praktickou maturitní zkouškou bylo průvodcování na trase Národní sad - Kotouč - jeskyně Šipka.
Ačkoliv jsem v té době bojovala s nemocí, praktickou zkoušku jsem si užila. Věděla jsem o čem mluvím, měla jsem pozornost lidí okolo sebe (vyjímečně ne proto, že bych se ztrapnila nebo byla neuvěřitelně protivná) a ze všeho nejvíce mě těšil fakt, že jsem nestála na jednom místě, takže to bylo zajímavé i pro mě (zvláště, když jsem potřebovala mluvit hned poté, co jsem se zrovna vydrápala na kopec). Tyhle vzpomínky mě znovu nutí vážně přemýšlet nad absolvováním nějakého průvodcovského kurzu nebo jednoletky...

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 31x

Broadchurch #3/1 (Chiarium)

2. březen 2017 | 20.49 | rubrika: Tlachání o mně
Toto pondělí 27. 2. byl na britském televizním kanálu ITV odvysílán první z osmi dílů třetí série kriminálního seriálu Broadchurch a já se rozhodla, že dokud seriál neskončí a já budu moct napsat souhrnou recenzi, zveřejním každý týden kraťoučký souhrn aktuálního dílu (bez spoilerů)  a také odkaz na stránku, kde můžete seriál sledovat online a zcela zdarma (zdarma zdarma, ne zdarma, zadej číslo kreditky zdarma).



Začnu odkazy, protože pokud jste fanoušky Broadchurch, nežijete v UK a z nějakého důvodu se vám ho nepodařilo najít, pravděpodobně teď rudnete napětím a očekáváním chvíle, kdy se konečně přestanu vykecávat a laskvě vám... eh....
díl první ke zhlédnutí zdarma (v angličtině s anglickými titulky).


Moje dojmy
(neobsahuje vyzrazení děje)


Třetí série se odehrává tři roky po skončení předešlé série a my se opět setkáváme s detektivy Hardym (David Tennant) a Millerovou (Olivia Colman), kteří tentokrát vyšetřují sexuální napadení.


Pokračovat ve čtení na mém aktuálním blogu Chiarium »

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 32x

Neúspěšně dospělá (Chiarium)

25. únor 2017 | 22.54 | rubrika: Tlachání o mně

Příběh o tom, kterak Chiara po plánovaném odběru plazmy při neplánované jízdě tramvají omdlela, o novém a lepším Instagramu a také o tom, proč je dospělákování na nic.

Začnu tím, z čeho mám osobně vůbec nevětší radost. Pořídila jsem blogu
Instagram. Rozdíl od mého osobního tkví v tom, že zveřeňuji pouze kvalitní fotografie ve vysokém rozlišení, na které jsem, skromnost stranou, hrdá.
Tenhle nápad jsem měla v hlavě už delší dobu, ale teprve až když jsem objevila
Instagram Boudiccy, jejíž fotky na blogu se mi vždycky moc líbily, jsem se odhodlala k činu. Jelikož jsem ten typ závistivého člověka, který, raději než aby koukal přes plot na sousedovu zelenější trávu, zapracuje na vlastním trávníku, pustila jsem se do toho a zatím mám dobrý pocit.

Fotografii žáby z Ostravské Zoo mi lajkla sama Zoo a to už musí něco znamenat, no ne?
Svému Instagramu jsem vytvořila prostor napravo v menu hned pod úvodním medailonkem. Stačí kliknout na kteroukoliv fotografii a ta se vám zobrazí ve větším provedení přímo na Instagramu.

 Dále už o tom, jak se mi daří, nedaří a ano, konečně se dostanu k tomu, jak to se mnou na veřejnosti seklo...


žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 29x

Hmyz a jiné potvůrky (Chiarium)

18. únor 2017 | 09.35 | rubrika: Tlachání o mně
Sedm fotografií drobečků ze zvířecí říše, které jsem pořídila během desetiměsíčního pobytu v německém Baden-Württemberg.
Pět bylo ještě zachyceno mým úplně prvním foťákem (ubohoučkou digitální šunkou jménem Pepa) a zbylé dvě potom kvalitní zrcadlovkou zapůjčenou Gastvaterem.

POKRAČUJ V PROHLĺŽENĺ NA MÉM AKTUÁLNĺM BLOGU Chiarium

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 30x

Výzva "Knihy a filmy mého srdce" (Chiarium)

16. únor 2017 | 21.24 | rubrika: Tlachání o mně

Před pár dny jsem u Alienor objevila knižní a filmovou výzvu, která mě po dlouhé době zaujala natolik, že jsem se rozhodla zúčastnit.
Výzva spočívá v tom, že si vyberete knihy a filmy ze seznamů ostatních účastníků a za každý shlédnutý film nebo přečtenou knihu si připíšete bod. Člověk s největším počtem bodů pak získá od autorky výzvy nějakou pěknou cenu. Podrobnosti najdete na blogu
Lyry, která výzvu vytvořila.

Tituly, se kterými vstupuji do výzvy
 
 Výběr z Lyřina seznamu
  • trilogie Fantomas/Fantomas se zlobí/Fantomas kontra Scotland Yard (1964/1965/1966)
  • Hvězdný prach (2007)
  • Requiem za sen (2000)
  •  1984 (George Orwell)
  • Lolita (Vladimir Nabokov)
  • Nadaný žák (Stephen King)


Výběr ze seznamu Alienor
  • Moulin Rouge (2001) Zdroj: http://alienor.pise.cz/114-vyzva-knihy-a-filmy-meho-srdce.
  • Tajemná zahrada (1993)
  • Fantom opery (2004)
  • Prázdniny v Římě (1953)
  • My Fair Lady (1964)

  • Stopařův průvodce po Galaxii (2005)
  • Na Větrné hůrce (E. Brontë)
  • Zahrada kouzel (S. A. Allen)


 Výběr od Trinity Estridge
  • Hon (2012)
  • Noční cirkus (Erin Morgernstern)
  • Kruh (Kodži Suzuki)
  • Zrcadlové peklo (Edogawa Rampo)


Můj seznam filmů
Zpočátku jsem neměla tušení, jak ze všech filmů, které jsem kdy viděla, a že jsem jich viděla zatraceně hodně, vytvořím jeden, přijatelně dlouhý seznam. Nakonec jsem se rozhodla vyřadit (mimo pár vyjímek) velkorozpočtové a populární filmy, u nichž je vysoká pravděpodobnost, že je většina z vás viděla a místo toho jsem se snažila soustředit na snímky, které dle mého názoru zasluhují více pozornosti, než se jim doposud dostalo.

Sepsáním pár vět o každém z nich jsem chtěla dosáhnout toho, abyste si dokázala udělat představu bez zbytečného googlování. Pokud se raději necháte překvapit, věnujte pozornost pouze tučně napsanému textu.


Melancholické filmy

Lesy 2006 (The Woods) - snímek odehrávající se v roce 1965 v Nové Anglii. Poté, co Heather založila požár, se ocitá na soukromé dívčí akademii Falburn uprostřed lesů, které se zdají mít svou vlastní vůli.

Pokračovat ve čtení

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 29x